Via Tanaro 7, 20128, Milano Tel. +39 0226306454e-mail resistenza@carc.i

website www.carc.it
National Direction – International Relations Department28/03/2008Association of Proletarian Solidarity (ASP) CP 380, 80133 Napoli – Italiae-mail: Ass-solid-prol@libero.it

Solidarity with Basque people

We received and release this letter:

Dear Friends,

The repression against the Basque people conducted by the Spanish State and in less degree by the French has been constant in recent years. It is easy to trace a continuous line in the preceding decades that can show us the persistence of torture, massive and arbitrary detentions, penitentiary policy of brutal consequences, halted associations and organizations, closing of news media, illegalisation of political parties and total discrimination of a sector of the population from the participation in public life. To sum up, a situation of exception that has generated a dangerous scenario of suppression of the most basic political and civil rights, a scenario that nowadays it is shown with total harshness.

Pondělí, 31 březen 2008

V posledních letech, od sjezdu v Benátkách, došlo k mnoha skutečnostem, naše strana získala řadu zkušeností, jedna navazuje na druhou a všechny společně vytvořily řetěz naší krize, našeho krachu. Dnes se my z Rifondazione podobáme postavám z filmu „Germania anno zero" (Německo rok nula): muži a ženy, kteří bloudí mezi rozvalinami, tak ohromeni zkázou, že ji nepoznávají; tak poznamenáni chaosem, že bloudí beze směru podél vybombardovaných cest. Pouhé chození naslepo, když ztratili všechny cesty a všechny cíle.

Velmi dobře víte, v čem je moje síla – nikdy se nešetřím, a proto mě milujete, proto mi věříte. Nikdy se nermoutím, vidím-li u nás nějaký nepořádek, ale snažím se, vší silou proti němu bojovat.

(Výňatek z poslední řeči F. Dzeržinského na plenární schůzi ÚV a Ústřední kontrolní ko­mise 20. července 1926.)

V těchto slovech je celý F. Dzeržinský po svém, pros­tě, přímo a silně, krví vášnivého srdce dal sám sobě pozoru­hodnou, skutečně opravdovou charakteristiku. Více než to, je tu rovněž vyjádřeno, jaký měla strana vztah k tomuto skvělému straníkovi, k tomuto slavnému představiteli ko­munismu.

Nejen uvedený výňatek jeho řeči, ale celá poslední řeč F. Dzeržinského, jak bývalo jeho zvykem ve všem, je jed­ním z nejlepších vzoru stranickosti, opravdového vztahu ko­munisty k sobe samému, k svým povinnostem, k veškeré své práci i k boji za komunismus. Není třeba pozastavovat se v této souvislosti u jednotlivých odstavců jeho řeči, u jed­notlivých otázek a osobních charakteristik to zasluhuje zvláštní pozornosti. Chtěl bych nyní zdůraznit jen povše­chný smysl a ráz předsmrtné řeči F. Dzeržinského. Je to ne­ zbytné, neboť se v ní výrazně a silně odrážejí city a myšlen­ky jednoho z nejlepších našich straníků, oddaného komu­nisty, bylo-li třeba i revolucionáře-ničitele, ale pak komu­narda plného tvůrčích záměrů, komunarda budovatele.

Nejednoduchá cesta k socialistické Venezuele
Začátkem března skončil ustavující sjezd Sjednocené socialistické strany Venezuely (PSUV).
28. března 2008 / Václav EXNER / celý článek >>

13)Proč jsou bohatí stále více daňově zvýhodňováni na úkor těch, kteří vytváří hodnoty prodejem své práce, a proč se stále více „rozevírají nůžky" mezi příjmy stále nenasytnějších pijavic přímo napojených na odsávání nadhodnoty vytvořené prací ve prospěch nadnárodního kapitálu, a mezi převážnou většinou občanů našeho státu?

Pravicově orientovaný tisk, rozhlas a televize o těchto problémech cudně mlčí, nebo jsou do omrzení omílány oficiální vládní lži a mlžení. Pravicová vláda v rámci svého balíčku reforem se snaží právně zakotvit ekonomickou nadvládu zahraničního kapitálu a domácích buržoasních rychlokvašek „na věčné časy a nikdy jinak". V očekávání sociálních nepokojů je současným ministrem reorganizována i Policie, která má podle představ vlády mít možnost používat proti demonstrantům paralyzéry, gumové projektily, tasery...

Můžeme číst například, že:

 

Kurt Konrad

 

V  Nižní Apši, malé to vesnici tiačevského okresu, padly dvě četnické salvy a 781etý Michal Fucur zůstal zastřelen na místě a s ním tři těžce zranění rolníci. Salvy a lidé padli ve středu 21. září. Ve čtvrtek 22. září hlásí ČTK: „V Nižní Apši je nyní klid."

V Nižní Apši je nyní klid, a proto neváháme předložit k rozluštění tuto vzrušující hádanku:

„A v ... parlamentu ohlásil, že ... národu vždy bude slou­žit ke cti, že prý z prostředků obrany vylučoval politickou vraždu. Takhle mluví tito ... vždy jen pro fórum Evropy. Krásnými frázemi provádějí neslýchaný podvod na Evropě. A k tomu cíli platí také ze svých disposičních fondu všechnu úplatnou žurnalistiku Evropy. Ale kdo se informuje blíže o poměrech v ... ten ztrne úžasem. To je systém perma­nentní politické, národnostní, kulturní a sociální vraždy.

(Komentář v moskevském rozhlasu dne 16, března 1942)

 

Vážení posluchači!

„A za hrnec ztuchlé rýže poníženě důtky líže, jimiž tolikrát byl bit." – Tato slova našeho velkého básníka mi maně přišla na mysl, když jsem včera v pražském rozhlase poslouchal, co háchovci, tito čeští Quislingové, vyváděli okolo třetího výročí německé okupace. Vždyť už sám fakt, že se mohou najít lidé českého původu, kteří oslavují okupaci českých zemí a tříleté panství německo-fašistických zvlčilců nad českým národem – už sám tento fakt musí vehnat ruměnec studu do tváře každého skutečného Čecha.

Pravda, je těch bídných kreatur hrstka. Pravda, skutečné smyšlení českého lidu je v přímém protikladu k řečem a cí­nům háchovců. Ale fakt zůstává faktem, že si tito lotři mohli dovolit jménem národa děkovat; uvažte jen: děkovat Hitlerovi za tříleté otroctví a přitom se ještě odvažují chodit po ulici! Urážka a provokace, které se háchovci u příležitosti třetího výročí okupace vůči českému národu dopustili, je bezpříklad­ná. Ani v jedné okupované zemi se dosud nenašel chlap, který by se s tak nestoudnou okázalostí plazil před německými okupanty po břiše. Nenašel se proto, poněvadž by ho nic ne­zachránilo před okamžitým národním trestem. Háchovci však dosud beztrestně ostouzeli dobré jméno českého lidu před celým světem. To nasvědčuje tomu, že ještě ne všichni Češi plně po­chopili, jak velkou škodu přináší věci národa činnost této zrád­né bandy.

Dopis panu Havlovi:

27.03.2008

Sandhya Jain

V poslední době se v médiích objevila řada článků proti senátorovi Baraku Obamovi, které většinou píší bílí Američané. Tyto články, navzdory touze veřejnosti po změně, udržují při životě kandidaturu Hillary Clintonové. Toto naznačuje velmi mocné zákulisní manévry korporační Ameriky.

V době, kdy strýček Sam věří, že je na pokraji dosažení světové nadvlády svých korporačních podílníků, nenechají neviditelní muži řídící Washington černého přistěhovalce s nejistými závazky k bílé korporační kultuře dostat se příliš blízko Bílému domu. Ne že by se tam Obama někdy chystal; přesto to nyní vypadá, že jeho nominace Demokratickou stranou je pro některé příliš nestravitelná.

Pátek, 28 březen 2008

 

Komunistický svaz mládeže je součástí antiimperialistického hnutí a bojuje proti politice imperialistických agresí, okupací, vraždění a vykořisťování páchané zejména Spojenými státy americkými, Evropskou unií a nejsilnějšími členskými státy EU. KSM vede zápas za likvidaci krvavého paktu NATO, který funguje jako propojení vojenských sil USA a EU a jako nástroj USA v Evropě. Imperialismus se snaží získat legitimitu účelovým vytvořením konceptu tzv. "boje proti terorismu" a "demokratizace dobytých zemí", přičemž lidový odpor proti těmto agresím a okupacím je agresory označován za terorismus, stejně jako bylo lidové partyzánské hnutí proti nacistickému tažení za druhé světové války nacisty vydáváno za banditismus a terorismus. Skutečným teroristou není hnutí odporu proti imperialistické agresi a okupaci, ale síly agrese a okupace samy.

„Stratégové center světového imperialismu měli v Československu své přímé pomahače," praví se v Poučení z krizového vývoje ve straně a spo­lečnosti po XIII. sjezdu. „O slovo se přihlásily krajně reakční síly, jež se formovaly v takových organizacích jako K 231..."

K 231! Za léta, která uplynula od roku 1968, mnoho lidí už zapomnělo, o jakou organizaci šlo, kdo byli její členové, kdo byli její organizátoři. A přece to byla jedna z hlavních, v té době se formujících antisocialistických struktur. Organizace, která nikdy neskrývala své cíle – svrhnout exis­tující moc, pomstít se za Únor, obnovit politické struktury z doby před Mni­chovem.

Chceme-li debatovat o socialismu, měli bychom si předem ujasnit, o ja­ký socialismus nám jde. Z hlediska gramatiky se tento pojem řadí mezi homonyma, tj. slova stejně znějící, ale mající jiný význam. Před 160 lety hovořili Marx a Engels o feudálním, křesťanském, maloměšťáckém, ně­meckém „pravém", konzervativním neboli buržoazním a také kriticko--utopickém socialismu, a všechny podrobovali ostré kritice. S jejich klo­ny a variacemi se setkáváme dodnes. Patří k nim i materiál „Socialismus pro 21. století", který lze nazvat ja­kýmsi teoretickým second-handem.

Má-li být politika KSČM úspěšná, musí se opírat o vědeckou teorii so­cialismu a nikoliv o výtvor, který je pseudonovátorskou utopií, opomíjejí­cí nebo podceňující reálné možnosti a popírající podstatu socialismu. Bez nadsázky lze říci, že jde o záludný pokus změnit komunistický charak­ter KSČM.

V říjnu 2006 státní a soudní orgány ČR rozvinuly perzekuci proti KSM pouze za to, že i přes mohutné tlaky neustoupili ze svých politických a ideologických pozic. Neústupnost a principiálnost českých komsomolců zasluhuje všeobecnou úctu.
Uvedené rozhodnutí je bezprecedentní provokace proti komunistům, proti hnutí mládeže a pracujících. Je to msta za aktivní účast Komunistického svazu mládeže v hnutí proti umístění prvků americké protiraketové obrany na českém území. Rozhodně odsuzujeme pronásledování českého komsomolu z politických důvodů a požadujeme bezodkladné zrušení ostudného rozhodnutí soudu.

G. Zjuganov,
Předseda ÚV KPRF,
Představitel frakce KPRF v národní Dumě.

Počátkem března roku 1969 se na informační tabuli filozofické fakulty UK v Praze objevil dvoustránkový dopis odeslaný z New Yorku „československé mládeži, zejména pražským studentům". Otakar Rambousek a pět dalších podepsaných emigrantů v něm ujišťovali „ mladé přátele doma", že „cítí s našimi pracujícími v těžce zkoušené vlasti, ale věří",  psal O. Rambousek, že „v osudových hodinách pravdy naši budou právě studenti stát v prvních řadách obhájců svobody a demokracie...  Doufejme, že se společně dočkáme návratu nejvyšších hodnot, za které je člověk ochoten jít na dlouhá léta do vězení, do exilu smrt... Mladí přátelé, zamyslete se nad našimi nefalšovanými slovy a služte statečně společné věci..."  Jinými slovy: Otakar Rambousek a pět níže podepsaných v Americe v roce 1969 spoléhají svými „nefalšovanými slovy" na studenty a mládež doma, že ve „jménu nejvyšší dokončí jimi započaté dílo...

Jméno Rambousek nám už dnes povětšinou nic neříká, ale přece jen stojí za poučení.

To byl Reillyův spiklenecký plán. Stála za ním výzvědná služba spojenců. Britové byli v těsném spojení s gene­rálem Juděničem a chystali se dodat mu zbraně a výzbroj. Francouzi stáli za Savinkovem.

Spojeneckým zástupcům, shromážděným na americkém generálním konsulátu, bylo řečeno, co mohou udělat pro spiknutí: provádět Špionáž, propagandu, postarat se o vy­hození nejdůležitějších železničních mostů v okolí Moskvy a Petrohradu, aby sovětská vláda byla odříznuta od Rudé armády, kdyby se pokusila přijít jí na pomoc z jiných částí země.....

Když se blížil den ozbrojeného puče, Reilly se pravi­delně scházel s plukovníkem Berzinem, pečlivě propracovával sebemenší podrobnosti spiknutí a dělal přípravy pro všechny možné eventuality. Dokončovali definitivní plány, když se dověděli, že schůze bolševického ústřed­ního výboru byla odložena z 28. srpna na 6. září. „Nevadí," řekl Reilly Berzinovi. „Alespoň mám víc času na pro­vedení všech příprav." Reilly se rozhodl, Že odjede do Petrohradu, aby naposledy zkontroloval aparát v tomto městě.

Rád bych poděkoval všem delegátům, kteří v čase prázdnin a rozpuštění KSM přesto přijeli. Zastupují přes 600 členů sdružených v několika formách členství, zejména členy z klubů.... Nebudu zde pět sebechválu na naší organizaci, to si myslím nepotřebujeme a to zvládne každý sám. Budu kritický, kritický do vlastních řad, protože se domnívám, že upřímná kritika je vždy přínosem pro fungování komunistické organizace mládeže. Předně bych chtěl říci, že nemám problém s jasnými, zásadními stanovisky organizace, ať již k antikomunismu, k povaze institucí jako je NATO, EU, MMF, k charakteru PEL a podobně. Mám však zásadní problém s taktikou a s tím, jak se projevujeme. Mnohdy dokonce nevidím rozdíl mezi oficiálními výstupy a projevy KSM a činností mého 2letého umíněného a vzdorujícího syna.

V sobotu 22. 3. proběhl 8. sjezd Komunistického svazu mládeže (KSM). Jednání mělo značně pracovní charakter, i v souvislosti s aktuálním sporem KSM s Ministerstvem vnitra. KSM podá kasační stížnost na rozhodnutí Městského soudu v Praze, jakmile obdrží rozsudek soudu, který potvrzuje, že ministerstvo vnitra svaz rozpustilo v souladu se zákonem. Na nedělní tiskové konferenci po skončení 8. sjezdu to řekl předseda KSM Milan Krajča. Soud ve středu minulý týden zamítl žalobu KSM na ministerstvo vnitra. Rozhodnutí ministerstva i soudu považuje KSM za protiústavní. Delegáti sjezdu, který se o víkendu konal v Praze pod heslem Komunisté v čele boje za práva většiny mládeže, mír a socialismus!, se proti rozhodnutí ministerstva a soudu ohradili. Na podporu KSM se postavili občané a řada politiků a organizací, včetně mezinárodních.

12)Proč bohatí stále více bohatnou za cenu rostoucího ožebračování těch, kteří svou prací vytvořili a vytváří to, co novodobí zbohatlíci a zahraniční subjekty jen využívají. Proč proletariát svou, z hlediska odměny za ní podhodnocenou prací vytváří za kapitalismu možnosti nerovnoměrného přesunu nadhodnoty vykonané práce  a tak unikají hodnoty vytvořené prací občanů ČR do zahraničí? Komu ve skutečnosti v kapitalistické společnosti slouží hodnoty vytvořené námezdní prací proletariátu (kterýžto pojem, vedle dělnické třídy, „nezná" vedení KSČM)...?

Únorová revoluce v Rusku osvobodila vyhnance. Byl mezi nimi i J.V.Stalin, který 12.března 1917 přibyl z Turuchanska, kde pykal za své komunistické přesvědčení, do Petrohradu. A již 14.března vyšel v Pravdě jeho článek „O sovětech dělnických a vojenských zástupců"; 15.března byl jmenován do redakce Pravdy; v ní byl už 16.března publikován jeho další článek „O válce" a 18.března článek „O podmínkách vítězství ruské revoluce".

Dne 3.dubna, vítal J.V.Stalin, na stanici Běloostrov, (finská železnice), spolu s M.I.Uljanovovou a s delegací petrohradských a sestrorěckých dělníků a dělnic, V.I.Lenina, vracejícího se z emigrace.

Pak se řítil jeho pracovní program do dalších a dalších významných, rozhodných a nesmlouvavých komunistických činů. Pravdivost mého tvrzení potvrzuje i řeč J.V.Stalina, pronesená na táboru lidu na Vasilevském ostrově 18.dubna (1. května) 1917) – uvedl v ní mimo jiné:

Během několika dnů bude v knihkupectvích po celé republice k dostání kniha předsedy výkonného výboru KSČ-ČSSP Ludvíka Zifčáka s názvem „Zabili jsme Kennedyho".

Stoosmdesátistránková publikace živě popisuje prvotní informace, které se záhy po atentátu podařily americkým médiím k vraždě amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho zachytit. Až teprve pozdější zprávy, k případu vraždy století, byly již záměrně zkreslovány a tendenčně zamlžovány s cílem utajit pozadí atentátu.

Spojeneckým zástupcům, přítomným v opeře bylo řečeno, že se nyní mohou bezpečně vrátit na svá velvysla¬nectví. Na ulicích je již bezpečno. Později došla zpráva, že povstání v Jaroslavi, které mělo vypuknout současně s moskevským pučem, bylo rovněž udušeno Rudou armádou. Vůdce eserů Boris Savinkov, který osobně řídil jaroslavské povstání, jen o vlásek unikl zatčení sovětskými oddíly. Reilly byl velmi rozhořčen a zklamán. Eseři jednali ty¬picky netrpělivě a hloupě. Přesto — prohlásil — jejich zá¬kladní idea není špatná, totiž zahájit puč ve chvíli, kdy většina sovětských vůdců je shromážděna na jednom místě, na nějakém sjezdu nebo zasedání. Myšlenka zmocnit se všech vedoucích bolševiků naráz se zalíbila Reillyově napoleonské fantasii. . . Začal se vážně zabývat plánováním takové akce.

AVANTURISTA Z TZV. ČTVRTÉ INTERNACIONÁLY

Pod maskou pseudorevoluční fráze

Žije mezi námi. Užívá výhod našeho sociálního zabezpečení. Navštěvuje stejné obchody jako kdokoli z nás. Jezdí možná stejnou tramvají, autobusem, metrem. Liší se jen tím, že má stále dostatek tuzexových poukázek. A že se o něm – jde o občana Petra Uhla – často hovoří v některých západních rozhlasových vysílačích a píše se v buržoazních novinách. Patří do skupiny tzv. disidentů, kteří si říkají chartisté, a některými lidmi ze Západu navštěvujícími naši zemi se mu dostává slyšení div jako mluvčímu naší veřejnosti.

Kdyby nebylo této umělé a nezasloužené publicity, Uhlovo jméno zapadlo v nenávratnu a on by v soukromí mohl meditovat, jak převrátí svět, čímž se zabýval zejména v roce 1968, kdy za ním, za neznámý (sedmadvacetiletým středoškolským profesorem) přijeli do Prahy emisaři; tzv. IV. internacionály se sídlem v Paříži. V duchu jejího svérázného programu sní o „světové revoluci". Pro její vypuknutí je prý lepší kapitalismus jakožto východisko k dalším událostem. Prvním krokem musí tedy být svržení našeho politického systému i politického systému v ostatních zemích střední a východní Evropy, tedy v socialistických státech včetně Jugoslávie.

Na internetových stránkach mládežníckej organizácie SZM sa objavil ďalší článok dokazujúci úpadok organizácie, nakoľko pochádza z pera jeho podpredsedu. Miroslav Pomajdík opätovne prejavil svoj antikomunizmus a pokračoval v svojom partizánskom "boji" proti, ako to nazval – "boľševizmu za ktorým sa skrýva obyčajný stalinizmus". To by ani tak nebolo ničím výnimočným, keby za svoje stanovisko nepostavil celú organizáciu SZM. Chcem sa opýtať podpredsedu mládežníckej organizácie, či pozná vznik slova "boľševizmus" a z akého popudu ho priradzuje k neopodstatnenému výrazu "stalinizmus". Ten, ako sme už v 17 vydaní časopisu prezentovali, ukrýva výraz "dôsledný marxizmus-leninizmus". Ďalej by bolo zaujímavé zistiť, prečo sa SZM hlási k Manifestu KS ktorý má aj uverejnený na svojich stránkach, či k jednej zo základných marx-leninských kníh od V. I. Lenina – Štát a revolúcia, ak bojuje proti "akejkoľvek totalitnej forme vlády". Redakcia časopisu Avantgardy sa hlási k triednemu boju a diktatúre proletariátu – teda ku Manifestu KS napísanému K. Marxom a F. Engelsom. SZM sa stáva pýchou Troskistickéj REVO v Českej republike. Pán Hrdlička vykonal "zaslúženú" prácu v SZM a teraz sa o to pokúša i v KSS, až zjazd ukáže, či sa mu to darí.

-r-

Médiá a ich "objektívne" informovanie o kauze Langoš

Možno ste aj vy zachytili správu, že členovia Socialistického zväzu mladých protestovali 8. marca 2008 v Banskej Bystrici proti nezávislému Kosovu a snahám postaviť bustu Jánovi Langošovi v tomto meste. V médiách odzneli na margo akcie SZM aj takéto perličky – „Neoboľševická mládež protestovala proti Langošovi a Kosovu", „osočujú ho aj po smrti", „petíciu proti Langošovi podpísalo 2 600 ľudí  – väčšinou bývalých komunistov", atď.

11)Proč kapitalistický stát svou aktivní politikou nepřihlíží (a přihlížet ani nemůže) k vůli lidu, a proč kapitalistický stát objektivně nemůže plně respektovat  oprávněné zájmy všech vlastních občanů, čímž ve své podstatě vlastně ohrožuje jejich prostou existenci v zájmu nejmilitantnějších zájmů mezinárodního kapitálu, katolické církve a sionistů? Komu a proti komu bude sloužit radar USA v České republice?

GIOVAGNOLI INDICTS THE COMRADES OF (N)PCI, OF CARC PARTY AND OF THE ASSOCIATION FOR PROLETARIAN SOLIDARITY (ASP)

LET EVERYBODY GO TO THE COURT OF BOLOGNA FOR THE PRELIMINARY HEARING!

The National Direction of the CARC Party informs that after five years from the opening of the eight judiciary proceeding against our Party and the so called "caravan" of the new Italian Communist Party ((n)PCI), the Attorney of Bologna and the "new Torquemada" Paolo Giovagnoli at last decided to fix the date of the preliminary hearing: 13th May 2008, at the Court of Bologna.

Esery finančně podporovala francouzská výzvědná služba. Za peníze, které mu dal sám francouzský velvysla­nec Noulens, Boris Savinkov znovuvybudoval staré eserské teroristické středisko v Moskvě pod názvem Svaz pro obrození Ruska. Cílem této organisace bylo zavraždit Lenina a jiné sovětské vůdce. Na doporučení Sidneye Reillyho začala i britská tajná služba dávat Savinkovovi pe­níze, aby mohl vycvičit a vyzbrojit své teroristy.

Марш под названем "Решение трудящимися курдского вопроса", организованный Социалистической Платформой Угнётанных (ESP) перед началом курдского праздника Навруз, начался 16 марта, в день годовщины убийств в Халабжа и Беязит. Социалисты отправились из Стамбула и прошли через Бурсу, Анкару, Адану и Антеп, чтобы отпраздновать Навруз всесте в курдскими трудящимися. ESP будет продолжать призыв: "Свободу для мира, братство для равенства" с акциями и митингами в разных городах против политики уничтожения и запирательства фашистской диктатуры.

Kapitola třetí

MISTR ŠPION

1. Na scénu vstupuje pan Massino

Revoluční Petrohrad, obléhaný vnějším nepřítelem zvenčí a zevnitř ohrožený kontrarevolučními pikli, byl roku 1918 hrozným městem. Jídla bylo málo, nebylo to­pivo, nebyla doprava. Otrhaní muži a ženy se chvěli zimou, Čekajíce v dlouhých frontách v pustých, nemetených uli­cích. Za dlouhých Šerých nocí bylo slýchat střelbu. Po městě se potulovaly zločinecké bandy, loupící a terorizující obyvatelstvo.¹) Oddíly ozbrojených dělníků pochodovaly dům od domu a pátraly po tajných skladištích spe­kulantů s potravinami a zatýkaly záškodníky a teroristy.

19.03.2008My, zástupci levicových a pokrokových organizací, brněnští členové Vlasteneckého sdružení antifašistů, Klubu českého pohraničí, Levicového klubu žen, Společnosti česko-kubánského přátelství, Kruhu občanů vyhnaných z pohraničí v roce 1938 a Českého svazu bojovníků za svobodu (rovněž z Blanenské organizace) odsuzujeme dnešní potvrzené zrušení občanského sdružení Komunistický svaz mládeže.

20.03.2008
Verdikt není pravomocný
PRAHA – Městský soud v Praze včera zamítl žalobu Komunistického svazu mládeže (KSM) na Ministerstvo vnitra ČR, které v říjnu 2006 rozhodlo o rozpuštění občanského sdružení mladých komunistů kvůli jeho programu. Rozhodnutí, kterým ministerstvo vnitra zrušilo Komunistický svaz mládeže (KSM), bylo v souladu se zákonem, tvrdí soud. Mladí komunisté chtěli, aby rozhodnutí úřadu zrušil. Verdikt soudu není pravomocný, lze proti němu podat kasační stížnost.
Verdikt přednesla předsedkyně soudu Naděžda Řeháková. Podle ní žaloba KSM není důvodná. Soud se přiklonil na stranu ministerstva vnitra, podle něhož KSM jako sdružení vyvíjí činnost, která je nedovolená a pro kterou je lze rozpustit. Soud vycházel z toho, že nežijeme v anarchistické společnosti, ale ve společnosti parlamentní demokracie, kde platí základní zákon státu, Ústava, zejména v článku 1, který zakotvuje, že Česká republika, je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát, založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana, a dále ve smyslu článku 9, odstavec 2, že změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná, uvedla Řeháková ve zdůvodnění rozsudku.

20.03.2008

Už od 21.února 2008 protestovaly denně tisíce kosovských Srbů proti nelegálnímu odtržení Kosova od Srbska. Shromažďovali se před budovou soudu v severní části Kosovské Mitrovice. Byli mezi nimi bývalí pracovníci této instituce, kteří byli vyhnáni NATO/UCK okupací v roce 1999. Ačkoliv byli deportováni ze svých kanceláří, pokračovali v práci pro ministerstvo spravedlnosti ze svých domovů a prostor. Chtěli zpět svojí práci a živobytí.

14.března 2008 si asi 50 demonstrantů prorazilo cestu skrz kordon policistů a vstoupili do budovy. Navzdory zprávám médií, že se jedná o „soudní budovu OSN" , doklady od budovy drží srbské ministerstvo spravedlnosti. Stejně jako spousta dalších staveb v Kosovu je budova soudu vlastnictvím srbské vlády.

Je potřebí zkoumat reakci, kterou Hitlerovo jmenování vyvolalo v Československu v tak zv. směrodatných kruzích, u těžkého průmyslu a finančního kapitálu. Někdo snad bude zaražen, jak tyto vlastenecké kruhy, Preiss, Živnobanka a ostatní, mohou tak neskrývaně projevovat svoje nadšení nad německým vývojem. Je to však pochopitelné: především cítí svoji vlastní posici posílenu, svoji posici v třídním boji, svoji posici proti proletariátu. Hitlerovo tažení proti komunistům dodává i zdejší vládnoucí třídě nové odvahy a chuti do života. Volá-li Preissův „Hospodářský rozhled^" „zaplať pán Bůh za Hitlera", vyjadřuje tím vřelé pocity celé československé buržoasie.

Nedávno jsem se seznámil z výpisů internetu o činnosti Trockistické skupiny REVO z ČR, která se týká její obhajoby vedení SZM. Vedení SZM stojí na platformě KSS a KSČM. Obě tyto strany jsou oportunistické! Vzdali se nejen samotného Lenina, ale i Marxe. Ve své současné ideologií vycházejí v podstatě ze sociáldemokratismu. Obě tyto strany se zříkají třídního přístupu a diktatury proletariátu. To, že došlo v ČSSR ke kontrarevoluci dávají za vinu tomu, že jsme „převzali sovětský model". Čili tak jako soc. demokraté tak i tyto strany jsou založeny na antisovětismu a antistalinismu. V tom na př. vyniká M. Ransdorf (KSČM). V tom jsou zajedno i s bývalou NSDAP a jejím představitelem A. Hitlerem, který v Mein Kamfu, jehož l. díl napsal již v r. 1924, napsal: ,, Žid – bolševik nechal vyhladovět a vyvraždit 30 mil. Rusů..." Samozřejmě, že v té době to bylo myšleno proti Leninovi. Toto tvrzení bylo čirým nesmyslem.

Salcburk. Začátek padesátých let. Město festivalů mozartovské hudby. Plné historických staveb, chrámů a kostelů, paláců i mesiánských domů. Tady svého času žil veliký Wolfgang Amadeus Mozart, vznikla i nejvýznamnější vánoční píseň všech dob – Tichá noc, svatá noc. Nádherné procházky v okolf města sem lákaly turisty, i když v době poválečné se ještě neskvělo svou minulou krásou. To všechno ale obyvatelé uprchlického lágru IRO, vzniklého brzy po únoru 1948 neměli možnost užívat. Nebyli tu právě vítanými hosty. Rakousko se vzpamatovávalo z důsledků války a stále byto okupovanou zemi. Noví hosté pro obyvatele znamenali přítěž a vyvolávali závist, protože dostávali něco, co podle zdejších lidi mělo zůstat zde. Nemohli na tom však nic změnit. Jedním z těch, kteří do tábora přibyli na saměm počátku roku 1951, byl i Lubomír Koukal.

Žádný umělec není umělcem po celých čtyřiadvacet hodin svého života. Všechno podstatné, všechno co trvá, daří se mu vždy jen v několika málo okamžicích inspirace. A tak nejsou ani dějiny, v nichž právem obdivujeme největšího básníka a herce všech dob, v každém okamžiku a nepřetržitě tvůrčí. Také v této „tajemné dílně boží", jek Goethe uctivě nazýval historii, děje se nezměrně mnoho všedního a lhostejného. Také zde jsou, jako v umění a v životě, vznešené, nezapomenutelné chvíle jen řídké. Většinou řadí historie jen jako kronikář, lhostejně a vytrvale, článek k článku v onom obrovském řetězu, který se vine staletími, událost za události, vždyť každé napětí potřebuje čas přípravy, každá skutečná událost potřebuje vývoj. V každém národě je vždycky zapotřebí milionu lidí, aby povstal génius, vždycky musí uplynout ve světě miliony únavných hodin, nežli udeří opravdu historická, hvězdná hodina lidstva.

Je pokrytecké odsuzovat Paroubkovu nedávnou cestu do Sýrie. Syrský režim není o nic víc diktátorský než režim Mubaraka v Egyptě, kde je déle než čtvrt století výjimečný stav a 20.000 politických vězňů, v Iráku je za "dočasné přítomnosti" amerických vojsk 50.000 politických vězňů, řádově 10x tolik než v Sýrii.

 

4. Neuznání sovětské vlády

Příštího rána po vytvoření sovětské vlády poslal vel­vyslanec Francis dopis svému příteli, Maddinu Summersovi, americkému generálnímu konsulovi v Moskvě.

„Dostali jsme zprávu",  psal Francis Summersovi, „že petrohradský dělnický a vojenský sovět jmenoval vládu s Leninem jako ministerským předsedou, Trockým jako ministrem zahraničních věcí a paní nebo slečnou Kolontajovou jako ministrem výroby. Jak nechutné! – ale doufám, že se přičiníme, aby – čím směšnější to všechno bude, tím dříve přišla náprava."

Do Washingtonu kabeloval velvyslanec svůj názor, že nový sovětský režim se udrží jen několik dnů. Naléhal na americké ministerstvo zahraničních věcí, aby neuznalo ruskou vládu, dokud bolševici nebudou svrženi a dokud se na jejich místo nepostaví „vlastenečtí Rusové".

Boycott Israel to help concretely Palestinian resistance

Gaza-Palestine: the crimes of the imperialist Zionism against Palestinian people go on. Israel wants to destroy definitely the Gaza Strip.

Boycott next May Turin Book Fair and its sponsors.

The Turin Book Fair’s committee wants to pay homage to Israel in the 60th anniversary of its birth. They have invited Israel as guest of honour even if Egypt was the guest of honour already chosen for this year. This committee ignores, in a hypocritical way, that this anniversary represents the catastrophe for Palestinian people, the Nakba.

3. Revoluce

Události se nyní řítily vpřed rychlostí blesku. Z podzemí, kde stále zůstával, razil Lenin nové revoluční heslo: „Všechnu moc sovětům! Pryč s Prozatímní vládou!"

Dne 7. října telegrafoval plukovník Thompson pln obav do Washingtonu:

„Maximalisté (bolševici) se nyní ze všech sil snaží ovládnout celoruský sjezd dělnických a vojenských zástupců, který se zde sejde tohoto měsíce. Podaří-li se jim to, vytvoří novou vládu, což bude mít katastrofální následky, patrně separátní mír. Užíváme všech pro­středků, ale musí se nám dostat okamžitě podpory, ji­nak budou všechny snahy marné"

 

 

STÁTNÍ PROKURATURA V PRAZE Č j. QrI/VII 65/50

 

Státnímu soudu

(p. předsedovi senátu) v Praze

OBŽALOBA

Státní prokuratura v Praze žaluje

I. JUDr Miladu Horákovou, rozenou Královou, nar. 25. 12. 1901 v Praze, úřednici a bývalou poslankyni, posledně bytem Praha XVI, Zappova 3, t. č, ve vazbě státního soudu v Praze,

II. JUDr Josefa Nestávala, nar. 14. 12. 1900 v Praze, úředníka, posledně bytem Praha I, Valentinská 22/12, t. č. ve vazbě stát­ního soudu,

III. JUDr Jiřího Hejdu, nar. 25. 2. 1895 v Praze, bývalého to­várníka, posledně bytem Praha XVII, U tennisu č. 5, t. č. ve vazbě státního soudu,

IV. Františku Zemínovou, nar. 15. 8. 1822 v Dolních Chvatlinách, okres Kolín, redaktorku a bývalou poslankyni, posledně by­tem Praha XII, Na Folimance 13, t. c. ve vazbě státního soudu v Praze,

V. Františka Přeučila, nar. 9. 10. 1907 v Praze, bývalého na­kladatele, posledně bytem Praha-Dejvice, Srbská 1, t. č. ve vazbě státního soudu v Praze,

VI. Jana Buchala, nar. 30. 5. 1913 v Litavě, okres Tišnov, štáb­ního strážmistra SNB v. v., posledně bytem Ostrava XVI, Paskov­ ská 169, t. č. ve vazbě státního soudu v Praze,

VII. Antonii Kleinerovou, rozenou Šteinicovou, nar. 23, 3. 1901v Praze, důchodkyni a bývalou poslankyni, posledně bytem Praha VII, Haškova 14, t. č. ve vazbě státního soudu v Praze,

VIII. JUDr Oldřicha Pecla, nar. 14. 9. 1903 v Bohuslavicích, okres Kyjov, bývalého majitele dolů, posledně bytem Praha I, Pa­řížská 1, t. č. ve vazbě státního soudu v Praze,

IX. Závise Kalandru, nar. 10,. 11. 1902 ve Frenštátě pod Rad­hoštěm, bývalého novináře, posledně bytem Praha I, Revoluční 5, t. č. ve vazbě státního soudu v Praze,

X. JUDr Zdeňka Pešku, nar. 9. 5. 1900 v Praze, universitního profesora, posledně bytem Praha XV, Doudova 15, t. č. ve vazbě státního soudu v Praze.

XI. Vojtěcha Dundra, nar. 25. 12. 1879 v Doksech u Kladna, pensistu a někdejšího ústředního tajemníka soc. dem. strany, po­sledně bytem Praha XI, Husinecká 4, t. č. ve vazbě státního soudu v Praze,

XII. JUDr Bedřicha Hostičku, nar. 9. 4. 1914 v Praze, tajem­níka, posledně bytem Praha XIII, Košická 23, t. č. ve vazbě stát­ního soudu v Praze,

XIII. JUDr Jiřího Křižka, nar. 27. 5. 1895, bývalého advokáta, posledně bytem Praha III, Valdštejnské náměstí 2, t. č. ve vazbě státního soudu v Praze, pro trestnou činnost, v žalobě dolíčenou.

 

9) Proč se, zejména po roce 1989 neustále mění například pravidla silničního provozu, aby se „modernizovala a přizpůsobila měnícím se podmínkám", a proč se po kontrarevolučním zvratu v listopadu 1989 společnost řízeně a záměrně vrací nazpět ke způsobu buržoasního pojetí státu z dob počátku minulého století, který byl historicky již překonán, negován, podle vědecky ověřených a formulovaných závěrů je celospolečensky překonaný, a logicky a zákonitě vyhovuje jen menšině obyvatelstva státu?

první díl

Revoluce a kontrarevoluce

Kapitola první ZAČÁTKY SOVĚTSKÉ MOCI

1. Poslání do Petrohradu

Uprostřed léta osudného roku 1917, kdy vulkán rus­ké revoluce duněl a vřel, přibyl do Petrohradu¹) za velmi důležitým tajným posláním Američan major Raymond Robins. Oficiálně cestoval jako náměstek velitele divise Amerického Červeného kříže. Neoficiálně byl ve služ­bách výzvědné služby armády Spojených státu. Měl tajné poslání – pomoci udržet Rusko ve válce s Německem.

Situace na východní frontě byla zoufalá. Špatně vedená a bídně vybavená ruská armáda se rozpadala pod nápo­rem Němců. Feudální carský režim, otřesený válkou a prohnilý zevnitř, zakolísal a rozpadl se. V březnu byl car Mikuláš II. přinucen vzdát se trůnu a byla ustavena Pro­zatímní vláda. Po celé zemi se rozléhalo revoluční volání: „Mír, chléb a půdu!", které vyjadřovalo nejnaléhavější požadavky a dávné tužby vyhladovělého a zbídačeného ruského lidu, unaveného válkou.

Z DOBOVÉ OBÁLKY KNIHY (1953):

VELKÉ SPIKNUTÍ

Našim čtenářům se dostává do rukou nové vydání jedné z nej­úspěšnějších knih poválečné doby. „Velké spiknutí" bylo napsáno dvěma americkými autory a v krátké době přeloženo do více než 20 jazyků. V západních zemích tato kniha způsobila opravdovou „sensaci". Důvody jsou nasnadě: Je to kniha odhalující zákulisí éry, jejímiž svědky je naše gene­race. Je to kniha, která říká pravdu o věcech, o nichž desítky let „nejmoudřejší" státníci, „neinformovanější" žurnalisté a „nej­slavnější" autoři kapitalistického světa nakupili do nebe se tyčící i do nebe volající hromady lží. Je to kniha svou opravdovostí tak poutavá, že skutečnost histo­rická i současná se odvíjí před našima očima jako nejnapína­vější román. Nestačí říci, že tuto knihu by měl každý číst; je třeba, aby o ní každý přemýšlel a vzal si z ní nezbytné ponaučení. Ne­boť její konec nebyl dosud na­psán. Konec napíší nejen pokro­koví američtí autoři, jako jsou Sayers a Kahn, ale napíšeme jej my všichni, čestní a pokrokoví lidé celého světa. Banda gangste­rů, jejichž zločinnost prováděnou pod rouškou „obrany civilizace, svobody, demokracie" kniha od­haluje a líčí, nebyla ještě defini­tivně vyřízena. Znovu a navlas stejnými metodami přede i dnes své sítě, do nichž chce zachytit vyhlédnutou oběť, všechno čestné lidstvo bez rozdílu rasy, nábo­ženství a politického přesvědčení. Éra, kterou popisuje ,,Velké spiknutí", začala rozpoutáním zločinné války proti Sovětskému svazu a všemu svobodymilovné­mu lidstvu. Ale skončila též drtivou porážkou těch, kteří měli dovršit „velké spiknutí". Dnes máme všechny předpoklady, aby­chom hrstku spiklenců porazi­li na hlavu ještě dříve, než se odváží sami udeřit. I na knize Sayerse a Kahna si znovu ově­řujeme, jak zmohutněl svět svo­body a míru. „Velké spiknutí" nám pomáhá lépe poznat imperialistického nepřítele a jeho zá­keřné methody a stává se tak ostrou zbraní v rukou všech, kdož se postavili a ještě postaví na neporazitelnou stranu bojov­níků za svobodu, mír a štěstí lidstva.

10.03.08/JEDER TAG IST 8. MäRZ

Am 8. März, dem Internationalen Tag der Werktätigen Frauen, gingen in der Türkei und in Nordkurdistan Tausende von Frauen auf die Straße, vor allem in Istanbul, Ankara, Cukurova und in Amed und erhoben die Forderung nach Gleichheit und Brüderlichkeit.

  Veľká pôvodná Palestína, dnes Izrael a autonómne územia Palestíny – pásmo Gazy a Predjordánsko, kedysi patrila pod mandátnu správu kráľovstva Veľká Británia, ktorá v roku 1917 vydala Belfourskú deklaráciu, ktorá zaručovala vytvorenie židovského štátu v Palestíne.

8) Proč principiálně a zásadově vystupující komunisté a komunistické strany, jakož i po VŘSR V.I.Leninem a J.V.Stalinem poprvé v rámci buržoasního státu aplikovaná diktatura proletariátu stále více vadí kapitálu, a proč kapitalistický český stát svým buržoasním pojetím „demokracie" časem stále zřetelněji škodí proletariátu, což zcela logicky vůbec nevadí revizionistům, kteří po roce smrti J.V.Stalina v roce 1953 postupně jako předvoj kapitálu, katolické církve a sionistů opanovali politická i státní vedení všech socialistických států?

("Советская Россия" 13 марта 1988 г., с. 2.)

Написать это письмо я решила после долгих раздумий. Я химик, преподаватель в Ленинградском технологическом институте имени Ленсовета. Как многие другие, являюсь куратором студенческой группы. В наши дни студенты после периода общественной апатии и интеллектуального иждивенчества постепенно начинают заряжаться энергией революционных перемен. Естественно, возникают дискуссии – о путях перестройки, ее экономических и идеологических аспектах. Гласность, открытость, исчезновение зон, запретных для критики, эмоциональный накал в массовом сознании, особенно в молодежной среде, нередко проявляются и в постановке таких проблем, которые в той или иной мере "подсказаны" западными радиоголосами или теми из наших соотечественников, кто не тверд в своих понятиях о сути социализма. О чем только не заходит разговор! О многопартийной системе, о свободе религиозной пропаганды, о выезде на жительство за рубеж, о праве на широкое обсуждение сексуальных проблем в печати, о необходимости децентрализованного руководства культурой, об отмене воинской обязанности... Особенно много споров среди студентов возникает о прошлом страны.

 

5 марта 1953 г. ушел из жизни Иосиф Виссарионович Сталин – верный ученик и продолжатель дела великого Ленина, великий вождь советского народа и трудящихся всех стран мира, руководитель партии большевиков и Советского государства, Верховный Главнокомандующий Советских Вооруженных сил.

В день смерти и похорон

Přinášíme aktuální rozhovor s předsedou Komunistického svazu mládeže Milanem Krajčou: Různé síly se dlouhodobě snaží zničit komunistické mládežnické hnutí. Jednou z nejvýraznějších aktivit v této souvislosti byla snaha o zrušení KSM Ministerstvem vnitra. Jaká je situace této kauzy? Bezprostředně po 7. sjezdu KSM začal proces rozpuštění mladých komunistů Ministerstvem vnitra. Tento útok na organizaci byl jednoznačně součástí dlouhodobé antikomunistické kampaně probíhající v České republice a Evropské unii. Tento proces vyvrcholil 16. října 2006, kdy KSM obdržel od Ministerstva vnitra oznámení o svém rozpuštění. Oficiálním zdůvodněním rozpuštění bylo, že KSM dle svých dokumentů usiluje o socialismus, který mimo jiné znamená „odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků a jeho nahrazení vlastnictvím společenským". Mladí komunisté podali proti rozpuštění okamžitě správní žalobu k soudu.

Z domova:

1/ V Moravcově diskusním pořadudu ČT 1 (9. 3. 2008) se i zelenomodrá liška – jinak ministr školství připojuje k pravicovému návrhu zavést školné nejen do vysokých škol, ale i ke zrušení bezplatných přípravek pro předškoláky

2/ V pátek (7. 3. 2008) ve večerních hodinách Hradní stráž fyzicky zlikvidovala návštěvníka ve státním (prezidentském) zámku v Lánech

Ze světa:

3/ V neděli (9. 3. 2008) Maďaři v referendu odmítli platit poplatky ve zdravotnictví a 84 procent účastníků se vyjádřilo pro zrušení poplatků u lékaře, v nemocnicích a školného, které loni zavedla „socialistická vláda. „SOCIALISTA" – předseda vlády Ferenc Gyurcsány již přislíbil, že bude výsledek respektovat a v pondělí navrhne zrušení poplatků.

4/ Nedělní (9. 3. 2008) parlamentní volby ve Španělsku vyhráli „socialisté"! Parlamentní volby ve Španělsku vyhrála podle odhadů místních médií vládní Španělská dělnická socialistická strana (PSOE) premiéra Josého Luise Zapatera. Zapaterovi socialisté získali asi 45 procent hlasů, zatímco Lidová strana (PP) vedená Marianem Rajoyem dostala asi 37 procent hlasů.

Statement of March 8, 2008 – International Women's Day
 

Proletarian woman, comrade of the popular masses, dare to rebel!
 

Join the Communist Party!
 

The Communist Party and the rebirth of the communist movement give you the opportunity to realize your best aspirations and put an end to the misery and humiliation that make miserable, difficult and bitter your life and the world around you!
 

Let hundred and thousands of women mobilize themselves for the rebirth of the communist movement!
 

Let the most advanced women join the Communist Party and spearhead their comrades and the rest of the popular masses for making Italy a new socialist country and thus contributing to the second wave of proletarian revolution that moves all over the world!
 

The women’s struggle for their emancipation from exploitation, from bourgeois, clerical and patriarchal oppression, is a powerful force for the transformation of society!
 

The imperialist bourgeoisie, directly and through the Catholic Church, foments the division among the popular masses, especially the division between men and women, to keep women even more exploited and subjected than men!
 

Let the resistance of the women of the popular masses to the advancement of the crisis of capitalism become a conscious and organized force to overthrow the bourgeois regime and make Italy a new socialist country!

Ve včerejších (7. 3. 2008) HaNo vyšel pod značkou (jan, nek),  na druhé straně redakční článek nazvaný  -   „Podle senátora Balína propásla KSČM šanci",  jak už sám titulek článku napovídá pustil se pan senátor Balín do předvolebního  boje o posty nejvyšší v hierarchii KSČM!  Že pan senátor má mezi  „nekomunistickými komunisty" pověst intrikána nejhrubšího zrna  příliš neudivuje, ale jeho mediální vystupování v posledních dnech nabralo na obrátkách. Po prezidentské volební frašce, ve kterém účinkování protagonistů ze špiček KSČM, slovutných pánů a dam, jinak poslanců a senátorů – zástupců třídy (pardon) vrstvy neprivilegovaných, zintenzivnil pan senátor Balín další z útoky na své konkurenty ve vedení strany.  Pavouk,  pavouku oči nevyklove, ale sjezd KSČM se nezadržitelně  blíží a tak by se mohlo stát, že  nepochopitelným a těžko  stravitelným  (pro stárnoucí členskou základnu) chováním sboru volitelů této „nekomunistické komunistické" strany v prezidentských volbách, by zdezorientovaná  a stále méně chápající (nejen s přibývajícím věkem),  členská základna KSČM, mohla nezvolit někoho z ostudné „Timurové patry" na místa lukrativní – odrazová.  Proto ta  téměř až neuvěřitelná aktivita pana senátora, v poslední době.   Není proto až takovým překvapením, že  chce kandidovat na funkci místopředsedy KSČM.  Jistě,  jak známe vrozenou skromnost senátorovu, myslí tím post nejvyšší. Timur, (tak nazývají věčně se usmívajícího Filipa členové „jeho" party) zná své pappenheimské. A kdo není v „politbyru" s tím se jaksi nepočítá a pan senátor  dobře ví,  jak se žije opravdovým neprivilegovaným. Ve svém ústeckém volebním obvodu má dostatek příležitosti seznámit se s životní úrovni těch, kteří ničím nebyli, ale na pár desetiletí jim byla dána naděje, že budou vším!

                                                                                                                                                                     -mag-

Zde je nekrácený text z Ha No:

Inhaltsverzeichnis

Pátek, 07 březen 2008

Také v tzv. Bílém domě v Brně dopadl Klvaňův tým nepříliš přesvědčivě, ač se snažil, co mohl. Střetl se totiž s názory občanských hnutí Ne základnám a Komunistického svazu mládeže. Hájil systém obrany státu, který ve jménu obrany a svého blaha a své obrany státu, který ve jménu svého blaha a své ochrany napadl nejvíce suverénních zemí na světě. Na příliš mnoho otázek z publika neměl vládní zmocněnec odpověď, nebo je označil za propagandu odpůrců radaru US Army v ČR. Hodně informací, kolujících k němu na internetu, je prý nepravdivých a protiamerických.

Klvaňa informoval účastníky besedy, že když vypálí "teroristé" z některé jihoasijské země raketu středního doletu na Evropu nebo USA, nejprve ji zjistí radary v této oblasti na souši, na lodích i na satelitech a navedou na ni vzdálený radar v českých Brdech pro sledování rakety po celou dobu její střední dráhy letu, pro propočítání a navedení na ni dvaceti antiraket z polského pobřeží. Úspěšnost, že antirakety zasáhnou rakety letící rychlostí sedm až deset kilometrů za sekundu na USA nebo Evropu, je prý v průměru sedmdesátiprocentní. "Radar v Brdech nebudou oči systému. Toto je střelecký radar" Hlídat a obsluhovat jej bude vedle personálu 150 amerických vojáků," prohlásil Klvaňa.
Jeden z účastníků besedy v publiku poznamenal: "Radar je pro mě nový Mnichov."

(vž)

Projekt sloučené nekomunistické strany – Die.Linke (dnes, po již faktickém rozpadu italské Strany komunistické obnovy, hlavní tahoun tzv. Strany evropské levice, finančně /a jinak/ závislé na Evropské unii) vyloučil členku Německé komunistické strany (DKP) ze své frakce.

Fašističtí vůdcové Německa provedli nový akt brutální svévole a násilí: vojensky přepadli Československo. České země připojili k Německu a vyhlásili je za „německý protektorát". Slovensko vzali „pod ochranu", což je jiný výraz pro násilný zábor této země. A konečně i poslední zbytek Československa, Podkarpatsko, bylo za německého souhlasu zabráno Maďarskem.

Jak došlo k tomuto novému zločinu, jímž byla zničena státní a národní nezávislost deseti milionů Čechů a Slováků?

Není sporu o tom, že kořeny událostí z 15. a 16. března 1939 nutno hledat v mnichovském ujednání z 29. září 1938.

23 коммуниста, заключеных в тюрьму после того, как их арестовали при полицейских облавах в 8 разных городах 8-12 сентября 2006 года, 28 февраля были приведены к суду на второе слушание. 13 из заключённых коммунистов собираются присудить к нескольким пожизненным заключениям по обвинению в членстве и руководстве МЛКП, а 10 к разным срокам заключения между 10,5 и 45 годами тюрьмы. Все 23 вошли в здание суда в Бешикташ в Стамбуле, выкрикивая лозунги, салютуя забастовке верфей Тузлы и осуждая колониальную и оккупационную операцию турецкого госсударства в Южном Курдистане. В своих выступлениях на суде, заключённые коммунисты ещё раз засудили фашистский режим.

Tak jako v minulosti několikrát bosové ČMKOS vyhlásili jen stávkou pohotovost. Jak se celá situace vyvine vás budeme průběžně informovat.

 

 

Více najdete na internetových stránkách  ČMKOS

Největší odborová centrála vyhlásila stávkovou pohotovost

jueves, 28 de febrero de 2008 A partir del 18 de febrero de 2008, fecha en que Fidel Castro da a conocer que no aspirará ni aceptará el cargo de Presidente del Consejo de Estado y Comandante en Jefe, las reacciones mas diversas se han hecho presente, los enemigos, los "neutrales", amigos y "amigos", hablan, escriben artículos y sacan cuentas, la prostituida palabra "transición" se pone de moda y se observan diversas posturas, entre otras, las siguientes:

Вечером 21 февраля колониальное турецкое госсударство начало свою наземную операцию по оккупации Южного Курдистана, которая находилась на его повестке дня уже несколько недель.
С 16 декабря 2007 года турецкая армия осуществила много воздушных рейдов на PKK, главным образом в районе гор Кандиль в Южном Курдистане. Во время этих бомбёжек в районе, контролируемом PKK, были также разрушены сёла, школы и больницы.

 

Новостийная колонка сайта газеты "Рабочее Действие"

http://proletar.org.ua

 

«Ляжем под колеса бетономешалок»

18 февраля

Киев. Родительские комитеты двух школ – физико-математического лицея №208 и средней школы №125 в Днепровском районе – заявили, что не допустят незаконного строительства на территории общих для этих учебных заведений спортплощадки и зеленой зоны. Частная фирма «Экстрим плюс» намерена построить там 22-этажную "свечку». «У нас, у наших детей забирают спортплощадку, а, значит, и уроки физкультуры. Кроме того, от лицея до строительной площадки расстояние будет всего 28 метров. А где тогда будет стрела крана? Мы не можем этого допустить. Пока строительство не началось, но как только появятся первые бетономешалки, мы просто ляжем под колеса», – сказала представитель родительского комитета лицея №208 Виктория Кузьмина.

Stanislav Neumann – Píseň o Stalinu

I.

Jsou věci na světě, jež v paměť se ti vryjí
a nikdy nezblednou a nikdy neztratí se.
My vyrůstali tak, jak všechny děti žijí.
Ne. Jako žily všechny děti krise.
My málo věděli – a přece tolik znali!
Když táta chodil domů bez výplaty,
to potom s mámou vždycky rozdávali
nám klukům mlčky krajíc maličkatý.
My málo věděli – my teprv učili se,
jak chutná obušek a co to značí bída.
To pro nás na vratech továren nápis visel,
že „nezaměstnaným se přístup zapovídá".
My málo věděli – a přece tolik znali!
Vzpomínáš? V novinách, jež táta kdesi dostal,
viděls tvář člověka. Jak pravda byla prostá
a pod ní bylo psáno: „soudruh Stalin".

Josif (dříve uváděný spíše jako Josef) Vissarionovič Stalin, vlastním jménem Džugašvili, na narodil 21. prosince 1879 ve městě Gori v tifliské gubernii v dnešní Gruzii. Jeho otec byl povoláním obuvník, matka pocházela z rodiny nevolného rolníka. Stalin absolvoval církevní školu v Gori a vstoupil do pravoslavného semináře, ze kterého byl v roce 1899 za propagaci marxismu vyloučen. Získal práci v tifliské fyzikální laboratoři jako matematik – pozorovatel, ale ani na chvíli neustal v revoluční činnosti. V srpnu 1898 vstoupil do Sociálně demokratické dělnické strany Ruska a brzy se stal jedním z nejvýznamnějších funkcionářů v Tiflisu.

3.2.2007
Mezinárodní organizace naprosto podporuje kampaň za propuštění Parvíze Kambachše. Bezvýhradně odsuzujeme pokusy afghánské vlády ho za jeho „zločin" popravit. více

 

  Převzato z internetových stránek REVO, 1. 3. 2008 

Poslední dobou se často hovoří o radaru USA. Iniciativa Ne základnám se činí a hlasitě protestuje. Nedávno pořádali „demonstraci" v Havířově, nejmladším městě v ČR. Proč ty uvozovky?

Jsem členem ostravského klubu KSM a do Havířova to mám kousek. Takže jsme se ještě s jedním soudruhem z klubu na demonstraci vypravili

27. januára 2008 digitálne tlač Tom Dispatch uverejnila článok Chalmersa Johnsona,  ktorý pre Rebelión preložil Germán Leyens. Jeho titul: „Kríza dlhu je najväčšou hrozbou pre USA". Tento severoamerický autor nie je nositeľom Nobelovej ceny ako napr. svetoznámy ekonóm a spisovateľ Joseph Stiglitz  alebo Milton Friedman, inšpirátor neoliberalizmu, ktorý priviedol mnohé štáty, včítane USA na túto zničujúcu cestu.
     Friedman bol najaktívnejším obhajcom ekonomického neoliberalizmu; nepripúšťal ani najmenšiu reguláciu zo strany štátu. Jeho ideí sa držali Margaret Thatcher a Ronald Reagan. Aktívny člen republikánskej strany bol poradcom Richarda Nixona, Ronalda Reagana a Augusta Pinocheta. Zomrel v roku 2006 vo veku 94 rokov. Napísal množstvo kníh, medzi nimi „Kapitalizmus a sloboda".

Keď som sa v minulých reflexiách opýtal McCaina, čo si myslí o piatich kubánskych hrdinoch, protiteroristických bojovníkov, urobil som to preto, že som mal pred očami čo napísal na 206. strane svojej knihy Faith of My Fathers.
    Hovorí: „Samota je niečo hrozné. Potláča ducha a oslabuje odpor človeka účinejšie, ako hociktoré iné zlé zaobchádzanie. Keďže tam nemáš nikoho, komu by si mohol dôverovať, komu sa zdôveriť, začínaš pochybovať o vlastnom prevedčení a vlastnej odvahe. Nakoniec si predsa len zvykneš na samotu,  ako na všetko v živote; naučíš sa viaceré metódy, ako sa vzdialiť od vlastných problémov a využiť každú príležiť na komunikáciu so živými tvormi.
     Keď sa v r. 1970 skončilo moje umiestnenie v samotke, bol som akoby nabitý potrebou vyrozprávať sa."

		REFLEXIE KUBÁNSKEHO PREZIDENTA

REPUBLIKÁNSKY KANDIDÁT   (Druhá časť)

     Jedno z najnevraživejších severoamerických periodík voči Kube, ktoré má sídlo na Floride, píše o udalostiach toto:  
   „Keďže sa začali rokovania ohľadne oslobodenia väzňov zo Zálivu svíň, CIA sa snažila využiť na svoje ciele osobu, ktorá bola kľúčovou,  pri vyjednávaní o prepustení väzňov. Touto osobou bol James B. Donovan. Chceli, aby  odovzdal Fidelovi Castrovi smrteľný dar: neoprénový potápačský oblek, napustený pliesňou, rozkladajúcou pokožku tela a prístroj, infikovaný tuberkulózou... Kubánsky líder dostal tento dar v novembri 1962."

Tieto reflexie hovoria samy za seba.      V slávny superutorok, kedy veľké množstvo amerických voličov si volilo svojho kandidáta na prezidenta USA, v jednej skupine možných kandidátov na vystriedanie Georga Busha je aj John McCain, s imidžom hrdinu a pevnými vzťahmi so svojimi spolukandidátmi, akým je napr. bývalý guvernér New Yorku Rudy Giuliani a ďaľší, ktorí sa radi vzdali kandidatúry v jeho prospech. Intenzívne zmieôovanie sa o vážnych sociálnych, hospodárskych a politických  otázkach krajiny a štýl s akým vystupuje, urobili z neho kandidáta s najväčšími možnosťami. Jedine extrémna pravica, v zastúpení Mitta Romneya a Mika Hackabeeho, ktorá nesúhlasila s niektorými maličkosťami, ho 5. februára nepodporila; aj keď neskoršie Romney sa vzdal svojej kandidatúry v prospech McCaina.

    To úterý nebyla žádná čerstvá mezinárodní zpráva. Mé skromné poselství lidu z pondělí 18. února se bez potíží šířilo. Od 11 hodin ráno jsem začal dostávat konkrétní zprávy.  Předešlou noc jsem spal jako málokdy. Měl jsem klidné svědomí a slíbil jsem si trochu volna. Dny plné napětí v očekávání blížícího se 24. února mne  vyčerpaly.

     Dnes nebudu ani slovem psát o milých lidech na Kubě či ve světě, kteří mi tisíci různými způsoby vyjádřili své city. Stejně tak se ke mně dostalo množství  názorů posbíraných spolehlivými metodami na ulici, které téměř bez výjimky a spontánně vyjadřovaly pocity nejhlubší sounáležitosti. Někdy se k této věci vrátím.

Když se v době kolem výročí narození José Martího sejdou v Havaně stovky intelektuálů ze všech kontinentů na Mezinárodní konferenci o rovnováze ve světě, podivnou shodou náhod právě v ten den vystoupí prezident Spojených států. Ve své poslední zprávě o stavu Unie v Kongresu přednesené ze čtecího zařízení nám Bush sděluje více svými mimoverbálními výrazovými prostředky, než slovy připravenými od poradců.

    Jestliže ke třem projevům, které jsem zmínil v projevu k delegátům Setkání 29. ledna 2003,  připojíme ten, který přednesl včera, dvacátého osmého – za doprovodu zvednutých obočí a podivných gest -, a který byl překládán agenturou CNN do španělštiny,  zaznamenán a  kvalifikovaným personálem okamžitě přepsán, je tento (poslední) z hlediska demagogie, lží a naprosté absence etiky nejhorší. Mluvím o slovech, která možná přidal, o tónu, jímž hovořil a který jsem osobně sledoval. To je materiál s nímž jsem pracoval.

První únorový víkend se uskutečnilo pod záštitou Portugalské komunistické mládeže (JCP) zasedání Ústřední rady (GC) Světové federace demokratické mládeže (WFDY). Jednání se zúčastnilo více než 70 delegátů. Na svém jednání delegáti zhodnotili období od posledního, 17. shromáždění WFDY, které se konalo v březnu minulého roku ve vietnamském Hanoi a určili i plán činnosti, kampaní a práce WFDY a jejích regionálních struktur pro další období.

Mezi řadou mezinárodních aktivit to byly např. nejrůznější aktivity a demonstrace proti imperialismu, jeho novým plánovaným základnám ve Střední Evropě, proti rostoucímu vlivu neonacismu, odbourávání základních lidských práv, jako je např právo na vzdělání či aktivity související s oslavou 60. výročí konání Světových festivalů mládeže a studentstva či přípravou toho následujícího, 17.