31.01.2010, Berlino

Noi, i partecipanti all'EPA di Berlino, condanniamo la repressione contro il popolo curdo e le sue organizzazioni, intensificata negli ultimi mesi, e la repressione contro i lavoratori in sciopero della Tekel, la compagnia pubblica di tabacchi e alcool in Turchia.

La recente messa al bando del Partito della Democrazia e della Libertà (DTP), il principale rappresentante dei curdi, è profondamente antidemocratica e prepara le basi di un'ulteriore repressione contro il Movimento di Liberazione Curdo. Inoltre, rappresenta un grosso pericolo per tutte le forze democratiche in Turchia.

Condanniamo sia la messa al bando del DTP sia la repressione che è seguita contro gli attivisti politici curdi.

Il 24 dicembre, solo due settimane dopo la messa al bando, quando i parlamentari e i sindaci del DTP hanno dichiarato la loro appartenenza al Partito della Libertà e della Democrazia (BDP), le forze di polizia turche hanno cominciato ad arrestare in massa politici curdi e attivisti civili. Dall'aprile scorso e in particolare dal dicembre 2009, complessivamente 900 persone sono state arrestate. Tra gli arrestati ci sono 11 sindaci, anche di grandi città, attivisti per i diritti umani e sindacalisti. Oggi ogni sindaco appartenente al BDP e ogni attivista politico curdo deve affrontare la repressione, che ha raggiunto il livello più elevato degli ultimi dieci anni.

Una repressione di tipo particolare contro i curdi è costituita dalle condanne di circa 3000 bambini curdi che hanno partecipato alle manifestazioni degli ultimi 4 anni. Oggi circa 450 bambini, invece di andare a scuola, si trovano in prigione. Dozzine di bambini sono già stati condannati a pene da 9 a 12 anni di carcere.

In questo modo, un colpo di stato di bassa intensità è portato avanti contro i curdi in Turchia.

Chiediamo al governo turco di fermare la repressione contro i membri del BDP, i sindaci e altri attivisti curdi, e i bambini!

Invitiamo alla solidarietà con i politici curdi, i bambini e gli attivisti per i diritti umani.

I lavoratori della TEKEL stanno lottando contro gli effetti del processo di privatizzazione neoliberista condotto dal governo dell'AKP. Dichiariamo la nostra solidarietà alle migliaia di lavoratori del tabacco che resistono ad Ankara, e chiediamo al governo di accettare le loro richieste di un lavoro dignitoso.

Il Social Forum Europeo di Istanbul sarà di sostegno a tutti i lavoratori resistenti che si rifiutano di pagare il prezzo della crisi capitalista. Dichiariamo il nostro sostegno allo sciopero generale dei lavoratori programmato per il 3 di febbraio.

 
 
Altri articoli...

    * Il Network Antimperialista per il Social Forum Europeo di Istanbul
    * Revolutionary Protracted People's War and participation in the elections and in the bourgeois political struggle in Italy
    * The Anti-Imperialist Network for European Social Forum in Istanbul
    * Coming back from the Preparatory Assembly of the European Social Forum in Berlin
    * [spanish] La lucha contra el razismo y el fascismo en Italia; La declaraciòn de ATIK
    * [19.01.10] interrogazione parlamentare del Sen. Pardi
    * Revocati i domiciliari a tutti i comapgni
    * [CR] Iniziativa benefit per Alessandro Della Malva

 

S kritikou uvedenou v tomto článku plně souhlasím. Tyká se to i speciálně úlohy V. Filipa a M. Grebeníčka. Zdá se, že se jim skutečně podařilo paralyzovat KSM. Za prodej majetku KSČM však ale, neodpovídal V. Exner. Jenže Exnera se potřebovali zbavit. O tom dokonce mluvil i Miloš Zeman ve své knize. Zeman v tom viděl pozitivní obrat v politice KSČM.

Nevím na základě jakých pramenů P. Skála došel k závěru, že existovala užitečná spolupráce s trockisty za 1. republiky? Kdy za Jílka či Bolena? Jistě ne za bolševickým vedením soudruha Klementa Gottwalda! Trockisté nejenže bojovali proti Leninovi, Stalinovi, ale podporovali německé a japonské fašisty.

Postup Zifčákovy KSČ-ČSSP v přejímáni a uveřejňování některých textů považuji za neuvážený, nezodpovědný ba dokonce škodlivý komunistickému hnutí. Ludvík Zifčák a jeho soudruzi pracující v tiskových a internetových mediích KSČ-ČSSP, by měli vysvětlit, zda se tak stává jen z nedbalosti, či nedostatečné znalosti dané problematiky. Nebo to je z jiných příčin?

Nelze však také souhlasit s tím, že by ekonomická krize byla zinscenována. Vždyť uváděné důvody krize jsou ve své podstatě průvodními znaky imperialismu!

I proto považuji článek soudruha Jana Železného „Třídní boj zesiluje, trockisté posilují pátou kolonu kapitálu" za přínosný a lze s jeho uveřejněním na stránkách ČRTA plně souhlasit.

Ing. Lumír Lepík

Chceme, aby záhlaví těchto poznámek na okraj nedávno vydané knihy bývalého předsedy vlády ČSSR bylo správně pochopeno. Neobdivujeme literární čin, který toto dílo představuje, ale dovednost, s jakou autor vzpomínek dokázal po celá čtyři desetiletí, kdy byl na odpovědných funkcích, zapírat své přesvědčení, přetvařovat se. Zvláště v tolik proskribovaném období „normalizace" (termín, který pro ně vymyslel na jednáních v Moskvě A. Dubček). Nevycházíme, když v knize listujeme, z údivu. Vždyť pro veřejnost, na kterou se L. Štrougal rád odvolává, je hned po G. Husákovi symbolem těch let.

Komunistický svaz mládeže vyhrál spor s ministerstvem vnitra o svou existenci jako občanského sdružení. Mohou již jeho jménem býti pořádány akce? Mohou se scházet kluby? Může KSM již žádat o granty? Ne, ještě několik dnů ne... Soudní rozsudek je platný až po jeho doručení, k čemuž ještě nedošlo... Zatím chodí blahopřejné dopisy z celého světa, mezi prvními gratulanty byl i prezident Světové federace demokratické mládeže... Jak moc několikaletý spor se státní mocí narušil strukturu KSM, to se ještě uvidí, samozřejmě. Přijde určitě zasedání Ústřední rady KSM, která bude vyhodnocovat aktuální stav organizace. Jedno je však jisté již nyní – Komunistický svaz mládeže je tu zpátky jako legální občanské sdružení, které je připraveno hájit zájmy většiny mladých. Nás nezničíte, nezlomíte ani si nás nekoupíte. Socialismus nebo barbarství!

upřevzato 8. 2. 2010 z internetových stránekKSM

„V posledních deseti letech dokázala politika, kterou jsme uskutečňovali ve vztahu k SSSR a jeho spojencům, správnost našeho kur/u zaměřeného na likvidaci jedné z nejsilnějších mocností světa a s tím i jednoho z nejsilnějších vojenských bloků... Dosáhli jsme toho, co chtěl se Sovětským svazem provést prezident Truman pomocí atomové bomby. Pravda, s podstatným dodatkem – my jsme navíc dostali suroviny, nikoli atomem zničený stát, který by bylo nesnadné znovu vybudovat.

VÍCE NEŽ 150 000 ŠPANĚLŮ BYLO ZAVRAŽDĚNO FRANKISTICKOU DIKTATUROU

I) Komunisté ve Španělsku
Léta 1931 až 1936 byla poznamenána ideologickým a organizačním zráním, jakož i růstem počtu a vlivu Komunistické strany Španělska (KSŠ), která se rozrostla ze sotva 800 aktivistů v momentě vyhlášení II. republiky na téměř 20 000 o čtyři roky později. Její organizace mládeže sledovala podobný vývoj a zvětšila se z nějakých 400 členů na cca 6000 během stejného období. Konání 4. sjezdu strany, které bylo zahájeno dne 17. března 1932 v Seville, mělo svůj význam v tomto vzestupu: tehdy nastal obrat, který umožnil skončit se sektářskými pozicemi, k nimž dosud docházelo, aby byly zaujaty rozvážnější pozice, jež se prosadily s novým vedením, do něhož vstoupili mimo jiné José Diaz, Dolores Ibárruri, Vicente Uribe, Pedro Checa, Antonio Mijé a Trifón Medrano. Nová politika strany prosazovala ochranu a konsolidaci buržoasně demokratické revoluce ve Španělsku, představované II. republikou, před reakčními oligarchy, kteří proti ní osnovali. Tato nová orientace jsoucí více ve shodě s realitou země umožní KSŠ lepší vazbu s masami pracujících, jak to ukázal výše uvedený růst.

upoutávka stažena 5. 2. 2010 z internetových stránek SMKČ

Odevzdal jsem svůj lístek ve znamení revoluce,

neboť jsem ten, jenž cítí osudnou nutnost štěstí.

Proti všem, kdož necitelnými mozky hromadí víc,

nežli je možno vyčerpati jedním životem.

Vyvlastnit jejich moc

a přinutiti vojska, aby byla ve střehu

nad každým, kdo chce shromaždovati.

Neboť jsem ten, kdo cítí osudnou potřebu štěstí

a poznav prostý smysl života,

chce míti právo jej prožít.

Proto jsem odevzdal svůj lístek ve znamení revoluce.

Mám právo jej prožít.

Menší růžová zahrada 1925

Tento stručný článek soudruha Eduarda Artese  byl napsán na žádost Revoluční komunistické strany Argentiny – PCR.

Tekel připravuje pracující na generální stávku

13. socialistů bylo osvobozeno

The TEKEL workers, after important resistances against the privatisation of TEKEL, recently started a resistance in Ankara departing from different cities in face of the imposition of slavery which is called 4-C. The resistance that continued despite the intensive attacks of the police has become a principal political agenda in a short time.
According to the article 4-C of the Law No. 657 About Civil Servants (this article deals with the "temporary staff that will be employed in different public institutions and enterprises because of privatisation"), most of the TEKEL workers will have the status of "temporarily contracted staff". The workers will not receive severance and notice pay, they will not be able to be affiliated to trade unions and they will be employed only temporarily for 4 to 10 months.
The second negotiation between the government and the leaders of the Turk-Is that are still trying to compromise with the government took place on February 1 and ended without a reconciliation. After learning the result of the meeting, the workers are preparing for the general strike gathering around the building of the Turk-Is and shouting slogans such as "General resistance, general strike", "The fight hasn't ended, but yet started", "Employee personal rights or death", "Turn of the switch, solve the conflict". Furthermore, the workers will start a hunger strike in the afternoon on February 2.

01.02.10/13 SOCIALISTS HAVE BEEN SET FREE

13 socialists who were arrested and imprisoned on September 8, 2009 for having participated at the funeral of the communist intellectual Kutsiye Bozoklar have been set free. 13 socialists were taken to the court on January 29. They entered the building shouting the slogan "Kutsiye Bozoklar is immortal" and in their defence speeches, they emphasised the revolutionary intellectual personality of Kutsiye Bozoklar. They condemned the arbitrary way of the trial expressing that 1500 people had participated at the funeral of comrade Kutsiye who lost her life on June 16, 2009. The court decided the release of the 13 socialists and the continuation of the trials.

Člen KSM Petr Š. byl napaden neonacistou. K incidentu došlo ve čtvtek dne 28. ledna 2010 v Rýmařově, když se Petr vracel z práce a po cestě si v trafice koupil Haló noviny. Fyzický útok byl doprovázen vulgárními urážkami a výhružkami. Petr se nedal a tak se neonacista v závěru svého útoku zmohl na ubohou výhružku "přestaň se angažovat, nebo až tě příště potkám, tak tě zabiju!". Petr se však nedá a vzkaz ostatních členů KSM je také jasný: budeme se angažovat a především v boji proti neonacismu a fyzickému násilí, produkovaném touto rezervní armádou kapitalistického systému, jejíž členové a přívrženci mají v současné době na svědomí řadu násilných akcí, které mají své oběti na lidských životech, jiní si ponesou následky po celý život. Heslo "nás nezastrašíte, neporazíte, ani si nás nekoupíte" je stále platné.

 

 

Přinášíme Vám hodnocení politického vývoje v postsovětském prostoru na 34. sjezdu ?Svazu komunistických stran ? KSSS? ve dnech 24. ? 26.10.2009 v Moskvě. V současnosti  SKS ? KSSS sdružuje 17 komunistických stran: Abcházskou, Arménskou, Ázerbajdžánskou, Běloruskou, Estonskou, Gruzínskou, Kazašskou, Kirgizskou, Lotyšskou, Litevskou, Moldavskou, Podněsterskou, Ruskou, Turkmenskou, Uzbeckou, Ukrajinskou Jihoosetinskou.

Celý článek...

  upoutávka převzata z 31. 1. 2010 z internetových stránek KSM

KSČM nebo KSČ-ČSSP?

Sobota, 17 červen 2006

Jsem komunista. Ale komunistou jsem se stal v dobré víře chtít svět lepší v každém směru, odstranit nespravedlnost a všemožný útlak. Nejsem komunistou pro to, abych obhajoval zločiny , které spáchala komunistická strana především v období stalinismu a nejsem komunistou pro to, abych ještě tyto zločiny vychvaloval. Proto také volím a vždy volit budu KSČM a nikoli KSČ – ČSSP. Stal jsem se komunistou pro to, že chci žít ve světě spravedlivém a ne pro to, abych se díky mě svět stal ještě nespravedlivějším. Každý má právo na svůj názor – což je asi teze, kterou druhá strana všemožně popírá.

21 января 1924 года в Горках Ленинских на 54-м году жизни умер Владимир Ильич Ленин – «вождь трудящихся всего мира, вождь партии, которая сознательно вступила в бой за власть, указывая цель и путь русскому пролетариату и крестьянству. Ленин был руководителем великой страны, которая стала первым в мире государством диктатуры пролетариата. Его имя было символом надежды и освобождения повсюду, где существует гнёт и рабство» (К.Цеткин).

 – Ленин обладал "колоссальным политическим мужеством... он не боялся брать на свою ответственность политическое решение какого угодно размера. Он не отступал в этом отношении ни перед каким риском, брал на свою ответственность шаги, от которых зависела участь не только его личности, не только его партии, но всей страны и до некоторой степени мировой революции" (историк, профессор М.Н.Покровский).

---

Hlavně ne hluk

Postoje funkcionářů KSČM na všech úrovních budí rozpaky, které se ovšem nerovnají trapnému úsměvu, ale spíš vyloženému zhnusení. Jak jinak by bylo vysvětleno chování brněnských zastupitelů při hlasování o památníku padlých rudoarmějců v Králově Poli nebo zrušení čestného hrobu E. Barši či mlčení funkcionářů ze Zlínského kraje ohledně vandalské „úpravy" památníku nacisty vypálené Ploštiny. Ve výčtu by se dalo pokračovat – vždyť každý ve svém okolí by mohl jmenovat řadu podobných akcí, která se však netýkají jen pomníků, které zde slouží jako vpravdě decentní příklad nekomunistické politiky dnešní komunistické strany. KSČM chce vše zvládnout střízlivě, státotvorně (nežijeme však v typicky buržoazním státě?), klidně, pasivně a tak nějak bez hluku. Inu, kdo nic nedělá, ten nic nepokazí...

 upoutávka převzata z internetových stránek SMKČ

Rozsáhlé zamyšlení Jana Železného o posilující páté koloně uvnitř komunistického hnutí mne přivedlo k upřímnému zamyšlení. Autor si totiž ve svém obsáhlém názoru bere na paškál snad všechny a do jednoho pytle hází společně vrcholné činovníky revizionistické KSČM s mladými komunisty a ve své kritice dokonce neponechá bez povšimnutí ani činnost jediné marx-leninské revoluční strany u nás KSČ-ČSSP.

Nutno předem uznat, že v mnohém je zapotřebí s Janem Železným souhlasit. České pravici se skutečně po roce 1989 v Československu podařilo zdecimovat a posléze rozložit komunistické hnutí a to díky zrádcům a revizionistům uvnitř komunistického hnutí. K rozložení předlistopadové KSČ však bohužel nepřispěli pouze zrádci a revizionisté, o čemž se autor článků Jan Železný již nezmiňuje, ale i tzv. poctiví komunisté, kteří měli vliv na chod základních organizací KSČ. Vždyť právě tito členové – a je nutno zdůraznit že jich byla většina – přispěli k tomu, že se po listopadu 1989 KSČ postupně změnila na KSČM a do svého čela si právě i tito stále čestní členové strany zvolili zrádce typu Adamce, Mohoryty, Machalíka, Grebeníčka a posléze Filipa a spol.

Tímto polistopadovým chaosem uvnitř komunistické strany pak zákonitě došlo k tomu, že díky nekompetentnosti a především zbabělosti mnohých řadových komunistů, si úzká skupina včele KSČM vytvořila monopol uvnitř strany. Postupem času se KSČM nestala, jak bychom si mi zásadoví marxisté představovali – nástrojem politického boje, ale naopak velmi výhodným prostředkem k obohacení určité skupiny pseudokomunistů.

Prohlášení KSM k rozhodnutí Městského soudu v Praze, 27. 1. 2010

Komunistický svaz mládeže (KSM) vítá dnešní rozhodnutí Městského soudu v Praze, které ruší jeho rozhodnutí dřívější o oprávněnosti rozpuštění KSM Ministerstvem vnitra. Jak po skončení soudního jednání uvedl předseda KSM a člen Ústředního výboru Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM) Milan Krajča: "KSM považuje rozhodnutí Nejvyššího správního soudu za významný moment v boji proti antikomunismu a protidemokratickým a fašizačním tendencím v České republice."

Celý článek... upoutávka stažena 28. 1. 2010 z internetových stránek KSM

Náš čtenář z Nového Boru nám zaslal učebnicový příklad plánovité likvidace českého cukrovarnictví EU, tentokráte Francouzi. -mag-

Moderní cukrovar HROCHŮV TÝNEC a jeho likvidace Francouzy 14.01.2010 | Komentáře: 2 Zahájil provoz 1.10.1970 a ročně zpracoval 300 000t cukrové řepy. upoutávka stažena 27. 1. 2010 z internetových stránek Zemědělského svazu ČR

Pár slov o panu senátoru Homolkovi

---

      Dovolím si zareagovat na názory komunistického senátora Václava Homolky, uveřejněné v Haló novinách dne 25. ledna v rubrice Zeptali jsme se. Hned zkraje nás pan senátor ubezpečil o své bezmezné oddanosti politickému systému buržoazní demokracie, a to když uvedl, že Senát zde existuje jako „neoddělitelná součást dvoukomorového parlamentu, zakotveného v Ústavě ČR". Za takovou státotvornost by se nemuseli stydět ani členové ODS, u nichž by to bylo na rozdíl od komunisty v souladu s jejich postoji. Komunisté se ale na svět a tedy i na ČR dívají optikou boje tříd. Pro vládnoucí buržoazii není existence Senátu nijak zbytečná – Senát výtečně funguje jako pojistka proti demokracii. Do České republiky přivedl Senát i „posílení většinového prvku parlamentní demokracie." Své uplatnění v něm nalezli i antikomunisté typu bývalého stranického kádra Jaromíra Štětiny (volně cestujícího po všech koutech tehdejšího Sovětského svazu) i aktivního svazáka z doby před kontrarevolucí Martina Mejstříka.
      Pana senátora Homolku ani nenapadne hovořit o komunistických ideích, o marxismu, o leninismu, o třídním boji, nebo boji sklářských odborářů proti nízkým mzdám. Senátoru Homolkovi jde zkrátka o jediné – vytvořit z KSČM tuctovou stranu zbavenou jakýchkoli revolučních ideí, vposledku tedy o stranu oportunní a revizionistickou.
      Dokonce i na rozdíl od oficiální politiky KSČM, která se staví proti Lisabonské smlouvě, senátor Homolka se při hlasování o ní hlasování zdržel, což mělo tutéž vypovídací hodnotu, jako by hlasoval PRO. I takoví jsou někteří dnešní předáci z KSČM...

upoutávka převzata 26. 1. z internetových stránek SMKČ

Lukáš Sluka

POZNÁMKA RR ČRTA ČČ:

pan senátor Homolka byl zvolen za KSČM  v senátních volbách v roce 2007, opravdová posila pro státutvorné "komunisty" ! Pan senátor Balín může být spokojený!

* prosba pro naše čtenáře: Z oficiálního životopisu pana senátora nelze najít údaj o tom kdy pan senátor vstoupil do KSČM.   Prosím laskavého čtenáře o doplnění  tohoto údaje.