ČRTA ČČ

Josef Hybeš (29.1.1850 - 19.7.1921) se narodil v obci Dašice u Pardubic, nedokončil základní vzdělání a již od svých devíti let pracoval jako dělník v textilním průmyslu. Nejprve pomáhal svému otci, který provozoval tkalcovskou dílnu, brzy však odešel za prací do Vídně. V roce 1870 tedy ve svých dvaceti letech stál v čele stávky, kterou bylo dosaženo zvýšení platů tkalců o 12 procent. Snažil se organizovat a sjednocovat dělníky v jejich úsilí o zlepšení pracovních a životních podmínek. Dobu a společenskou situaci, ve které Josef Hybeš působil velmi dobře ukazuje televizní zpracování  literární předlohy V. Neffa Zlá krev z 80. let. Tento seriál před nedávnem reprízovala Česká televize.

V souvislosti s osmdesátým výročím historického V. sjezdu KSČ, který přivedl do čela KSČ gottwaldovské vedení, se mysl mnoha pokrokových občanů, zejména  komunistů, vrací do památného roku 1929 a osobě Klementa Gottwalda a k jeho dějinné úloze. A také na něj vzpomíná buržoazní reakce, která si dobře pamatuje, svou porážku v únoru roku 1948, jejímž stratégem byl Gottwald. Zvlášť nebezpečná je oportunistická a renegátská cháska vegetující dodnes v českém komunistickém hnutí, která se v hodnocení Klementa Gottwalda snaží snížit jeho význam v dějinách národů Československa. Nevšímá si toho, že s ním je spjat zásadní přelom ve společenských poměrech v naší zemi; nastolení poměrů, které skoncovaly s předchozími vykořisťovatelskými řády. Není na tom nic divného, poněvadž dodnes všichni reakcionáři dohromady se nedokázali od vykořisťovatelské buržoazie odloučit. Základem jejich útoků je buržoazní antikomunismus. A ten míří nejen na osobu Klementa Gottwalda, ale na to, co má cosi společného se socialismem vůbec a zejména reálným socialismem dvacátého století na československé půdě. Je jasné, že vysoké pozitivní uznání čtyřicetiletí reálného socialismu u nás nemůže odhlížet od vysokého přínosu Klementa Gottwalda pro tuto etapu vývoje československé společnosti.

Je symbolické, že se konference koná právě dnes – 7. listopadu. Navíc pod názvem: Boj o budoucnost pokračuje. Před 92 lety, v roce 1917 proběhla v Rusku první socialistická revoluce na světě s cílem o nastolení spravedlivého společenského řádu ve prospěch pracujících. Vůdčí osobností revoluce se stal V. I. Lenin, který dokázal nejenom rozpracovat myšlenky klasiků marxismu na podmínky Ruska, ale především dokázal propracovat strategické a taktické otázky politického boje pod vedením komunistické strany. Dnes jsme svědky všeobecného a záměrného falšování historie a podotýkám, že nejde jen o oficiální kapitalistickou propagandu. Historii nelze změnit, ale můžeme z ní čerpat obrovské zkušenosti, můžeme se z ní poučit. A jestliže si připomínáme trnitou cestu budování spravedlivé společnosti, budování socialismu, pak nemůžeme zapomínat ani jména a činy těch, kteří jsou s tímto budováním spojeni. Nejde jen o Lenina, jde o další světové revolucionáře a bojovníky za práva a svobody lidí, včetně představitelů a významných osobností u nás v Československu. V zájmu pravdy, v zájmu objektivní historie, pro současnost i budoucnost.

Český lev

Pred niekoľkými dňami som videl v televízii odovzdávanie výročných filmových cien Český lev. Celú slávnosť moderoval skvelý Polívka so svojou takmer takisto skvelou dcérkou. Kamera snímala v hľadisku celý výkvet českej kinematografie, medzi nimi aj ukázala fotografiu geniálneho deväť desiatosemročného režiséra Otakara Vávru, ktorý je geniálnym aj napriek tomu, že nenávidí Slovákov a opovržlivo sa vyjadril v autobiografii o Martinovi Rázusovi. Nuž čo... Nedostalo Česko po prvej svetovej vojne Slovensko a Podkarpatskú Rus ako kolónie? To, prosím, nie je moja myšlienka, ale úžasného Štefana Murína, omnoho úžasnejšieho ako Vávra.

upoutávka byla stažena 10. 9. 2009s z internetových stránek  SMKČ

Jedním z hlavních argumentů, proč volit KSČM, jak se dočítáme v Haló novinách, je tato strana zárukou demokracie a také toho, že už se nemohou vrátit doby „předlistopadové politické totality". Tak to tvrdí např. poslankyně M. Vostrá, která znovu kandiduje za Středočeský kraj. A také R Kováčik se vyjádřil pozoruhodně: „...je třeba se poučit z historie KSČ, že vláda jedné strany nekončí dobře...".

Tak za prvé. O jakou demokracii jde, za kterou má KSČM dát ruku do ohně? Pro komunisty byl vždy rozhodující rozdíl mezi demokracií buržoazní a demokracií socialistickou. Hájit zájmy buržoazie a zájmy pracujících – mezi tím je přece propastný rozdíl!

A za druhé. Pokud jde o „předlistopadovou politickou totalitu", kdy vládla prý jedna strana, musíme co nejdůrazněji připomenout: Za socialismu nebyla žádná totalita. Nevládla jedna strana. Politickým systémem socialistického společenského zřízení byla

Národní fronta, v níž KSČ měla vedoucí úlohu. Ta nebyla nadiktována, ale byla výsledkem dějinného vývoje. KSČ získala vedoucí pozici, protože byla jedinou politickou stranou, která v boji s fašismem neselhala, přinesla pro obnovu naší svobody největší oběti! Byla to KSČ, osobně K. Gottwald, kdo vypracoval program Národní fronty v lidově demokratickém zřízení – program obnovy země zdevastované válkou. Program, který byl uhájen v únoru 1948, když hrozila restaurace kapitalismu. A byli to komunisté, kteří pak obětavě pracovali pro vybudování socialismu. Vedoucí role KSČ byla proto uznávána všemi partnery Národní fronty. Žvanit o demokracii a útočit na KSČ z pozic antikomunistické propagandy, jak to dnes slyšíme z úst některých představitelů KSČM, považujeme za nepřístupné.

S tím by do voleb KSČM jít neměla! Může tak odradit lidi věrné myšlence socialismu! (jp)

DIALOG 255/2009

V neděli 16. srpna 2009 jsem se díval na STV2 na mši svatou za tragicky zahynulé horníky v dolu Handlová. Celebroval ji banskobystrický biskup monsignore Rudolf Baláž.

Zaujalo mě několik věcí:

Neviděl jsem na mši předáky slovenských politických stran např. Dzurindu, zbožného Františka Miklošku ani předsedu KDH. Možná i proto se jmenovaní političtí hodnostáři nezúčastnili smutečního rozloučení pod vedením biskupa.

Mohli alespoň nachytat na svou účast.

Nezúčastnili se ani čeští političtí představitelé – např. Cyril Svoboda, ex ministryně války Vlastička Parkánová, Mirek Kalousek, Karl Schwarzenberg.

Prohlášeni sekretariátu ÚV VKSB v souvislostí s přijetím parlamentním shromážděním OBSE rezoluce, přirovnávající stalinismus k nacismu.

3. července 2009 Parlamentní shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), přijalo rezoluci „Opětovné sjednocení rozdělené Evropy: ochrana lidských práv a občanských svobod v regionu OBSE ve 21. století". Rezoluce odsuzuje zločiny stalinismu, přirovnává „stalinismus" k nacismu a požaduje od Ruska (účastníka OBSE), aby se zřeklo projevů oslavujících sovětskou minulost a „zbavilo se struktur", přikrášlujících historii.

„Rezoluce" důrazně „vyzývá státy-účastníky OBSE, aby otevřely své historické a politické archivy", „povzbuzovaly a udržovaly činnost NPO, provádějících výzkumnou osvětovou práci o zločinech totalitních režimů" a mnohé další ve stejném duchu. (Přirozeně, že se to týká pouze Ruska, ale nikoli evropských států. My to vše hodnotíme jako podněcování k naléhavému „přepisování" a falzifikaci historie SSSR.)

---

      (Článek zveřejněný původně v časopise Dialog č. 243 a 244, srpen – září 2008, u příležitosti 40. výročí zmaření kontrarevoluce.)

      Letos uplynulo čtyřicet let od Pražského jara 1968. Toto československé dítě sovětského revizionismu tvoří významný mezník ve studené válce, kterou rozpoutal světový imperialismus proti silám světového socialismu. Síly světové reakce si v něm opět realizovaly kontrarevoluční scénář v podmínkách socialistické země, jejíž politický subjekt opustil politiku revolučního boje o socialismus. Zrod Pražského jara 1968 byl podmíněn závěry XX. (1956) a XXII. sjezdu (1961) KSSS, jimiž byla dělnická třída teoreticky odzbrojena a zrazena nejen v SSSR, ale i v dalších socialistických zemích, jejichž revoluční subjekty aplikovaly novou politiku „sovětského tání".

V dnešní době probíhá proces denuklearizace Korejského poloostrova za účasti mezinárodního společenstva'.

V podstatě se může zdát, zeje zbytečné tuto otázku posuzovat. Fakta však hovoří jinak. Někteří lidé nechápou podstatu otázky. Myslí si, že KLDR převážně odmítá ustoupit od svého jaderného programu.

To jsme to dopracovali. Dokument se jmenuje Dohoda ústavních činitelů, parlamentních politických stran a občanů o společném postupu proti nárůstu extremismu a rasismu. Podepsali ji předsedové Sněmovny, Senátu, všichni ministři, lídři parlamentních stran, ombudsman a exprezident Václav Havel, vracející se do dětského věku přimalováním srdíčka.

Práce na souboru textů Socialismus pro 21. století posloužila Jiřímu Dolejšovi, Jo­sefu Hellerovi a dalším z Teoreticko-analytického pracoviště UV KSČM a někte­rým jiným autorům k prosazování svých koncepcí vyplývajících z idejí maloburžoazních, intelektuálských i idejí kompromis­ních s buržoazními. Vznikl slepenec většinou rádoby teorií bez důkazů, bez podkla­du z důkladné historické analýzy.

My, zástupci Mezinárodního výbo­ru pro přátelství a solidaritu se sovět­ským lidem, shromážděni na 3. kon­gresu Mezinárodního výboru v kanad­ském Torontu 10.-12. října 2008,  vyhlašujeme:

 

1. Náš Mezinárodní výbor je orga­nizovaným vyjádřením přátelství a so­lidarity se „sovětským lidem", tj. lidem bojujícím za obnovu mnohonárodního Sovětského svazu coby socialistického státu. Tento výbor společně s naším orgánem Northstar Compass je nosite­lem tradic „Ruce pryč od Ruského vý­boru", ustavených v r. 1918 na pomoc ochraně mladé sovětské republiky před zahraniční intervencí.

Podle dvou diskutujících členů ÚV KSČM na 4. zasedání 1. listo­padu t. r. byla vůle po vítězství ve volbách u kandidátů sociální demo­kracie obrovská. Ale u kandidátů KSČM síla vůle mnohde nebyla nebo byla malá.

U komunistů je vůle po vítězství zatím hodně nadnesený způsob vy­jadřování, ale měla by tu být silná vůle k úspěchu projevující se neú­navnou aktivitou na veřejnosti. Ve­dení KSČM k silné vůli příliš ne-podněcuje. Vlažnost, malá důraznost ve vystupování mnohých po­slanců a krajských zastupitelů jsou již delší dobu ve straně kritizovány. Ale na základě samosprávného „principu" jsou kritické připomín­ky vyslechnuty a pak se žádné zá­věry nevyvozují. Odborníci se raději k vnitřnímu stavu strany radikálně nevyjadřují. Vnitrostranická komi­se je řadu let v skupinkových roz­hovorech straníků líčena jako slabá, ba i neschopná. A také se v KSČM zapomíná na důležitou poučku z minulosti, že kdo chce lidi zapa­lovat – musí sám hořet.

V indické Kalkatě se ve dnech 27.29. října 2007 konala Mezinárodní konference na téma „Proti imperialismu, sionismu, globalizaci a imperialistické okupaci" za účasti zástupců Ruska, USA, Kanady, Německa, Francie, Palestiny, Libanonu, Sýrie, Iráku, Iránu, Nepálu, Bangladéše, Bahrajnu, Turecka a ví- ce než 1500 delegátů z Indie. Pořadatelem konference bylo Všeindické antiimperialistické fórum.

Generální tajemnice ÚV Všesvazové komunistické strany bolševiků (VKSB) N. A. Andrejevová přednesla na konferenci dva projevy na společné téma „Sionismus – státní ideologie vládnoucí třídy imperialistických USA". První projev měl název „Blízký východ – aréna odporu vůči imperialismu a národně osvobozenecké hnutí", druhý „Kdo dnes vládne v Americe?".

Uveřejňujeme ve zkráceném znění první projev.